Jsme opravdu pouze trenéři?

Jedním z názorů, se kterým se setkáváme téměř na denní bázi, je že jsme pouze sportovní trenéři a tím naše práce hasne.

Opak je ale pravdou. Práce s dětmi nikdy není pouze o jedné vědomosti, kterou se jim snažíte předat. Zahrnuje spoustu faktorů jako jsou například psychika a rozpoložení dítěte, jeho fyzická průprava, povaha, zda se do prvků pouští hravě nebo váhá, jaký měl zrovna den, protože i nálada a psychika dítěte na denní bázi dokáže velmi ovlivnit jeho trénink a náš přístup k němu při učení nových prvků.

Uvedeme si malý příklad.

Přijde Péťa ze školy, kde se mu celý den nedařilo. Nepovedl se mu test, ví že mu za to jeho rodiče doma přinejmenším vynadají. “Proč ses neučil víc Péťo? ” Do toho ho celý den pošťuchovala parta starších kluků, oběd ve školní jídelně mu dnes vůbec nechutnal a má pocit, že na něj vše padlo v ten jeden den. Už ve svých očích nemá co ztratit. Což může značně ovlivnit jeho chování vůči ostatním na parkourovém kroužku. Může být o něco agresivnější, odseknout své kamarády a dokonce i malá výzva v podobě nějakého lehce obtížnějšího skoku než na který je zvyklý ho může odradit nejen od toho to vůbec zkusit za podpory zkušeného lektora, který ho po celou dobu skoku bude jistit, ale pokud necháme emoce v dítěti zajít příliš daleko, tak může nechat kompletně celého kroužku, sportu a nebo jakékoliv činnosti, kterou právě provozuje.

Co to vlastně znamená? Že musíme být velmi empatičtí a brát v potaz i věci, které vůbec nevidíme. Musíme si v naší představivosti domýšlet scénáře: “Co mohlo zapříčinit jeho náladu?” , “Co se mohlo stát ve škole/doma? ” .

Ve světě dětí jsou i drobnosti typu: “Vašek mi vzal mou oblíbenou hračku” velmi závažné a zahrávají si s dětskou psychikou. Je totiž důležité si uvědomit, že pro dítě je, ať už jak píši Výše například hračka, úplně vším. A škála emocionálního rozladění je pro něj při ztrátě hračky stejně enormní jako pro nás například ztráta střechy nad hlavou.

Ve zkratce je to věda. Nejde pouze o fyzickou průpravu dítěte při tréninku. “Nemáš sílu, tak klikuj”. Jde i o psychické rozpoložení, práci s mentálním nastavením. Neumíš daný prvek? Tak se ho nauč, prostě musíš…. takto přistupuje k tréninku většina lektorů na různých kroužcích.

My volíme jiný přístup. Tvoříme dětem pomocné mosty, cesty, které má každý jiné. Ke každému je potřeba přistupovat individuálně na základě právě jeho psychického rozpoložení. To je jeden z mnoha našich pilířů PARKOUROVÉ AKADEMIE.